Účast byla hojná
Valná hromada se nesla od počátku ve znamení velmi dobré nálady. Dostavila se téměř celá sestava, ano jak už u nás bývá zvykem vždy někdo prostě chybí, tentokrát však doplněna o hostujícího bobše. Takže pokud jde o kusy byla vlastně účast 100%. Všichni členové měli už při příchodu úsměv na líci, naladěni předehrou ve formě emailové korespondence, která s nadšením kvitovali znovu spuštění našeho webu po několika letech temného období. Příba byl odezvou a četnými výkřiky typu “Máš u mne pivo nebo panáka…” tak rozvrkočen, že si málem s sebou nevzal peněženku.
Poslední jako obvykle dorazil dr. radosta, který pokud jde o návštěvu restauračních zařízení bohužel nectí pravidlo tzv. “modré hodiny”. Přestože přišel poslední, přerušil naše plodné diskuse, ujal se předsednického slova a zhodnotil uplynulou sezónu. Vzhledem k tomu, že se nikdo nezmrzačil, nikdo se neztratil, nikdo nedělal po večerech ostudu, nikdo se nesnažil hrát na cizí hudební nástroj a všechny vytyčené cíle byly dosaženy, konstatoval dr. radosta, že to byla sezóna veskrze úspěšná. Závěrem prohlásil sezónu za uzavřenou, přestože doma ještě nevystydlo jeho uřícené kolo, na kterém druhý den ráno opět pojede do rachoty.
Následně předseda otevřel diskusi na téma termín sudetenritt 2018, který je již za dveřmi. Pár dnů předtím dokonce přislíbil džimákovi, který se v termínu sudetenritt chystá na koncert Rogera Waterse, že nechá hlasovat o posunutí termínu sudetenritt o jeden týden později. Na hlasování nedošlo, protože dr. radosta si vzpomněl, že už jako něco ten další týden má, údajně na to zapomněl a řekli mu to doma. Nebo mu to řekli kluci z kapely … to je jedno.
Nálada zhoustla, dr. radosta konstatoval, že už to změnit nejde protože na té akci, na kterou zapomněl, budou kromě kamarádů také manželky, což je evidentně situace přes kterou nejede vlak. Všichni jsme přitakali, že je to tedy patová situace.
Jako nejschůdnější se nám jevilo oslovit Rogera Waterse s tím, zda by nepřeložil svůj pražský koncert na který má už džimák koupené lístky. Dyk vo co go ne? Roger telefon sice zvednul, ale sprška slov začínající na F dala tušit, že to asi přes Rogera taky neprojde. Jediné co nám udělalo radost, že na koncertě zahraje skladbu Money věnovanou všem zhrzeným sudeťákům, kteří zůstanou doma namísto toho aby jeli závěrečnou etapu sudetenritt. Vzhledem k tomu, že jediným zhrzeným sudeťákem široko daleko byl jen džimák, bude z toho v O2 Aréně velmi osobní záležitost.
Zasedání krizového výboru přineslo rozuzlení
Nicméně zasedl krizový výbor a jako finální řešení bylo navrženo a 100% odsouhlaseno, že se termím posune ale jen o den, a džimák nás dožene v sobotu ráno v místě našeho prvního ubytování, kde ostatní členové budou již od pátečního večera. Obětního beránka přinesl i přéma, který nabídl mimopražskému džimákovi nocleh, stravu a možná i rýmičku zdarma, tak aby ráno nemusel přes půl republiky na ranní vlak. EDIT: Ovšem situace kolem termínu a rozsahu sr2018 je stále živé téma a furt se v tom někde rejpe. Dnes (4.1.2018) se řešila ještě jiná varianta, takže až to bude finální asi vás budeme informovat v samostatné tiskové zprávě.
Konec dobrý všechno drahé
Situace se zklidnila a věcná debata se protáhla do pozdního večera, což bylo znát i při placení, kdy i příba byl nakonec rád, že si nakonec tu peněženku vzal, protože na účtence bylo poněkud víc tekutin, než by sebevíc žiznivější smečka sudeťáku byla schopna vypít. Otázkou je kdo, a za koho, tam dělal ty podělaný čárky … Tečka
EDIT : fáze v nesnázích
Málem jsem zapomněl na fázeho, který ač přespolní nejenže dorazil včas ale rozhodl se, že s námi bude až do pozdních večerních hodin. Byť to pro něj znamenalo, že musí oželet lepší vlakové spojení až přímo k domu za spojení méně kvalitní. A protože mu o půlnoci jede CO? Protože mu o půlnoci jede vlak vole, rozhodl se fáze vyrazit k domovu přece jenom dřív, než drtivá většina z nás, co domů dojdou v nejhorším pěšky.
Smártfoun od Billa Gatese mu sebevědomě ukazoval, že má dostatečnou časovou rezervu, a že si může cestu zpestřit tramvajovým spojem přímo na nádraží Bráník, kde na něj bude čekat vlakový přípoj. Metro prý zásadně nebrat.
Co ale čert nechtěl, pan Lehovec co řídil tramvaj měl zrovna velmi lehkou nohu na plynovém pedálu, a tak nebohý fáze přijel do Braníka velmi přesně. Až tak přesně, že nastal okamžik kdy nedočkavý strojvůdce Emil zatopil pod kotlem, a střelhbitě vyrazil směr Posázaví. Dvě červená světla mizející v dáli bylo to poslední co fáze od ČESKÝCH DRAH letos asi viděl. Co teď? Proběhla telekonference s dvouvaječným dvojčetem příbou, který neprodleně začal rozestýlat gauč v obýváku, aby se pak přeci jen fáze rozhodl, že půjde radši přespat ke svým chlebodárcům. Bohužel slavní chlebodárci mají sofa pouze v ředitelně a pouze pro zvané, takže na fázeho zbyly jen lascivní kartony. Lože to bylo sice stabilní, ale nepohodlné a chladné. Nakonec nám tak fáze učinil svou homeless vložkou takovou drobnou kaňku, na té naší jinak povedené valné hromadě.