Vojtěch (za)káže a Prymula vrací úder. Jenže všechno je jinak.

nabídka, která se neodmítá...

Již v lednu tohoto roku předložil dr. radosta alias náčelník, alias předseda ubytovací sekce nabídku, která se neodmítá. No upřímně se našli dva jedinci, kteří si dovolili oponovat a pod nejrůznějšími záminkami (opakovaná březost resp. laktační psychóza a ve druhém případě údajné setkání s Vémolou a vypnutí "spodku") se rozhodli zájezd letos bojkotovat.

Zbytek týmu přijal nabídku frentickým potleskem a zahájením předsezónní přípravy kola, těla a ducha samého. Dokonce i vrchní rejpal si odpustil připomínky typu "Je tam málo kešek" nebo "Tam nemají saunu tam nejedu". Dokonce i Tom mlčel, ostatně jako obvykle.

člověk míní, pánbůh mění

Jenže nám do toho hodil vidle nějaký pan Covid-19, který údajně přicestoval z Číny a začal nám tu kázat co bude a nebude. Většina z nás se pohybuje v předdůchodovém věku ale i tak jsme původním predikcím, že nastane peklo na zemi, budeme pohřbívat stovky a tisíce lidí tak trochu nevěřili, nebo je nebrali úplně vážně.

Vrcholným důkazem byl dr. radosta, který okamžitě zahájil akci "promořenka", byť o tom slovu v lednu ještě nikdo neslyšel. Ne nadarmo je náš vedoucí, má totiž pod čepicí. Obvolal všechny ubytovací zařízení, zajistil rezervace ubytování, a spokojeně si v ředitelně mnul ruce jak to hezky klape.

Jenže věci nabraly rychlý spád. Pán prezident se stáhl do Lánské obory, několik měsíců ho nikdo neviděl, nikoho neurazil, nikoho nezesměšnil, nikomu nedal miloŠt, ba co víc místo sebe vyslal do první linie Andrejka, protože ten je mladší a navíc je to Slovák a ty mají tuhý kořínek.

Pan premiér nás nahnal do domácích koncentráků, kde se fyzická forma a psychická pohoda ladí jen velmi těžko. Poslední zprávy navíc zněly v duchu, že uzavření restaurací, ubytovacích zařízení a omezení obecně budou prodlouženy až do konce dubna, byť byl ve hře i termín 11.5., který by rozprášil naše naděje nadobro. Do toho všude kázal pan Vojtěch nebo spíše zakazoval kde co, dokonce ani na schůzi nás nepustil, bo nám zavřely hospody.

Vzhledem k tomu, že sudetenritt měly startovat 29.4. šly na našeho náčelníka mdloby. Je to taky koneckonců jenom člověk, byť na nás je někdy jako pes.

dexempo multo prymulex

Naději do bezvýchodné situace vnesl náměstek ministra zdravotnictví a přední český epidemilog, který moc dobře rozumí breberkám a muňkám. Ten bez vědomí pana premiéra pronesl, že změnil názor na drakonická opatření, že by to jako uvolnil, a že začneme PROMOŘOVAT. Seniory, kam ještě naštěstí nespadáme (jen těsně), zavřeme do domovů důchodců, k bráně za trest postavíme hradní stráž, která ztratila pana Miloše v oboře a budeme je držet pod zámkem. Zbytek národa prohlásíme za zdravé a připravené k promořovaní. Ztráty jsou povoleny. Maximálně 4% jako při plnění vojenskobranných povinností.

Andejko z vyjádření vrchního breberkola dostal epileptický záchvat, začal v přímém přenosu České televize v pořadu "Chcete mě?" křičet něco částečně maďarsky, částečně slovensky a minoritně i česky. Jediné co nám utkvělo v uších bylo něco ve smyslu "Ty kokso ... sa posral". Ale bůhví co vlastně říkal.

Jediný kdo z toho měl radost, už z titulu svého jména, byl dr. radosta. Aby pana Prymulu podpořil zavolal znovu do všech ubytovacích zařízení a nabídl jim, že když nám to ubytování podrží je ochoten zaplatit zálohu. A tak se i stalo. Byl to jen litr, ale kdo ví kolik budou stát za týden bederní roušky až to tady vypukne a pojedeme k moři.

konec špatný, vidím velký špatný

Pan Prymula asi dostal od pana Andreje přes prsty a hned druhý den se jal vysvětlovat, že jsme to jako špatně pochopili, že ať si jako nemyslíme, že budeme někde trajdat, někam jezdit nebo se někde družit nebo srocovat. To, už podruhé, šly na našeho náčelníka zase mdloby. Litr půjde na podoporu zavřených ubytovacích zařízení to je jasné, doma mají smůlu. Na měsíc budou bez Wi-Fi.

V rámci sebepokání a aby lid nelynčoval mocipány uvolnil krizový štáb alespoň částečně opatření pro venkovní sporty, především pokud jde o nošení roušek. Takový malý odpustek za to, že se nebude promořovat. Ale za podmínky, že sportovci budou sportovat odděleně.

Oči dr. radosty zvlhly štěstím. Ano, co to pojmout jako individuální časovku? Pojedeme každý zvlášť, v cíli každé etapy si objednejme taxi, které nás odveze domů do postele a ráno se zase vrátíme zpět na start. Taxikáři budou mít co žrát a my splníme misi.

Ale abych byl spravedlivý, ten konec jsem si vymyslel ale zbytek je 100% pravda. Na mou duši, na psí uši na kočičí svědomí.

miloš jaromíra soukupa

Nerad bych končil špatnou zprávou. Dle informací z tisku (PLESK) se po několika měsících podařilo chytit pana Miloše v Lánské oboře. Zasloužil se o to jistý pan Soukup, který má dle ČSFD velmi dobré lovecké instinkty. Pan Miloš na oplátku vystoupil na televizi PRIMulA s velikonočním projevem, který nám nalil do žil novou naději protože jsme se dozvěděli, že "...  je potřeba společnost uzdravit solidaritou a láskou".

To se nám ulevilo.

2018 - Prdel na Klínovci

Tak už to vypadá, že zima letos, a podle klimatologů ani další sto let, nebude co bejvávala. A když už není pořádná zima, není ani ten klasický nevlídný podzim, plný smogu, usmrkaného listí a zrádných mokrých kořenů. To samozřejmě nabízí bajkerům nečekané možnosti trávit v polovině října sluncem zalité víkendy na kole, při teplotách, za které by se před pár lety nestyděl ani srpen. Podle již zmíněných klimatologů to ale bohužel vypadá, že se na planetě možná dříve uškvaříme než, že pojdeme přirozenou smrtí. Ty méně šikovní z nás se na kole občas pokouší o něco podobného, byť naštěstí zatím neúspěšně. Ano a ti budou dnes vystupovat v našem příběhu.

Kvarteto jede

Marodka, oslava narozeniny nebo jiné důvody zapříčinily, že na Klínovec odjela nakonec pouze čtveřice složená z dr. radosty, příby, opata a přémy. Během cesty panovala jako obvykle dobrá nálada. Krušné hory byly sice v lehkém oparu, ale to bylo asi způsobeno lehkou kouřovou clonou dvojicí Chomutov a Kadaň. Po překonání mlžné clony a prokličkování kolem Ohře za snaživým důchodcem, který se snažil ze svého vozu vymáčknout alespoň 50 km/hod na rovném úseku s plnou čárou, jsme dorazili slavnostně do Jáchymova. Parkoviště bylo z části zaplňěné ale zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by dnes měly být na svahu nějaké davy. To se ovšem během dne trochu změnilo.

Azur je pro děcka

Jako největší ze všech kaskadérů v našem spolku, byl po nedávné ukázce "jak na bunny hop", po právu zvolen přéma. Ten se cestou na vrchol Klínovce netajil tím, že se mu moc nechce jezdit na modrém trailu, který je podle slov jednoho jeho kolegy na prd, nebo maximálně pro děcka. Ujistili jsme se, že neřekl pro dědka, protože to by nás na rozdíl od děcek nasralo, a dál trvali na našem rozcvičení na modrém trailu.

Začátek modrého trailu zvaného Azur opravdu vypadá tak, že se člověk musí hodně opřít do pedálů aby to trošku jelo a užil si trochu legrace, ale čím dál jste od vrcholu Klínovce, je to víc a víc zábavné. Jak pro děcka tak pro dědka. Uvítali jsme to takovou drobnou rozcvičku a už se těšili na červený Rubín a především na Barona. Nejnovější Baron se prý stále upravuje, vymýšlí nové úseky a měl by být ze všech zdejších trailů nejtechničtější, když samozřejmě pomineme downhillovou trať. Ale té jsme se dnes chtěli vyhnout. Respektive někteří chtěli ... ale to asi neznáte ten smutný pohled dr. radosty, když se snaží nenápadně něco prosadit. To by roztál i Chuck Norris.

Rubín, takový krušnohorský SuperFlow

Po úspěšném zdolání Azuru, souhlasil i přéma, že jako rozcvička to bylo dobrý a nebylo to tak úplně pro děcka, tedy samozřejmě na začátek. Teď už na nás čekala další výzva. Cestou lanovkou si ovšem někteří účastnící po rozcvičce stěžovali na bolesti zad, které vzápětí zkušeně zahnaly malým růžovým ďáblem. Červený Rubín je o poznání svižnější ale i tak se jedná o technicky nenáročný trail, skoro až superflow, který zvládnou i nadopovaní senioři našeho kalibru, takže i kdokoliv jiný. To dokazovalo i množství lidí na nejrůznějších hardtailech, trekingových kolech, často vybavených jen základními dovednostmi, jako je sedět na kole, držet se řídítek a usilovně brzdit. Samozřejmě vás nepotěší když někoho takového potkáte na místě kde se dá jet asi tak 3x rychleji. Ale jsme samozřejmě tolerantní a tak ze zásady neprudíme, nevynucujeme si právo přednosti a slušně poděkujeme když nás dotyčný na přehledném místě pustí. Fakt, nedělám si výjimečně prdel. Každý jsme přeci technicky někde jinde a i my někdy čelíme lepším, rychlejším a sebevrahům, že? Jenže když potkáte někoho takového a jedete za ním na úseku dlouhém několik set metrů, kde má nespočet možností jak někoho pustit před sebe, ale on to neudělá, to už začínáte být nervóznější. Jedna taková neuróza ve spojitosti s technickým problémem se stala nakonec osudná i přémovi. Ale o tom později.

Kdo nepíchá, není Čech

Jak jsme si to opakovaně dávali po Rubínu a užívali si narůstající jistoty, což je zrádná věc a to mi věřte, přišel čas na první defekty. To si tak jedete, valíte co to jde a na následujícím odpočívadle zjistíte, že jste bez přémy. To, že přéma zvedne příchozí hovor nám dává naději, že i domů pojedeme ve čtyřech. Následně přijde potvrzení, že jenom píchnul a vás to v kontextu toho co všechno se může stát v podstatě potěší. Co už nepotěšilo přému bylo to, že toho času byl několik stovek metrů nad námi ovšem bez vlastní pumpičky. Nikdo se ani neměl k tomu aby na relativně rychlém a úzkém úseku u přémy alespoň přibrzdil, zeptal se jestli nepotřebuje s něčím pomoct. Na druhou stranu se vzhledem k místu kde přéma píchnul ani moc nedivíme, jediná šance byla předstírat srdeční slabost. Jenže to ho pak někdo přehlédne a přejede ... takhle to bylo asi lepší. Dohoda tak zněla, že vyjedeme nahoru a přémovi přivezeme pumpičku a to přímo náčelnickou.

Vzniklý prostoj tak přéma využil k chytání bronzu na svých obnažených končetinách, bez chráničů. Oprava a dohuštění defektu probíhala relativně hladce. Opodál stojící příba s dr. radostou sledovali pracujícího přemu a ve volné chvilce probírali výhody a nevýhody různých typů chráničů. Chrániče na kolena, které si prozíravě po kempu v Kopřivné pořidili, zdají se být v podobných parcích a sportovnímu stylu jízdy nutností, byť je třeba ani nevyužijete, ale pokud už na ně dojde, je to sakra rozdíl trefit kolenem šutr s nimi nebo bez. O nutnosti loketních chráničů nepanovala mezi debatníky shoda. Například příba, byť si už loket na kole zlomil, tvrdošíjně tvrdil, že je nepotřebuje, že když už padá na ruce většinou to odskáče zápěstí, což může na svém zlomené malíkové kosti rovněž potvrdit. Naopak dr. radosta, který padat umí a z pádu na kole snad téměř vždy vyvázne jen s odřeninami a zhmožděninami, se přikláněl k názoru, že tady (Na Klínovci) by se naopak hodily asi nejvíc. Ještě více vyhraněný názor má na podobné věci přéma, kterého podobné dovádění v bike parcích jednak moc netáhne a dvajak chrániče moc neuznává, protože je přeci stejně nepotřebuje, když jezdí radši do kopce ne?

Baron prášil

Po defektní vložce jsme se jali vyzkoušet taky poslední ze současných trailů a to Barona. Ani zde se nedá ale hovořit o nějakém extrému, byť jsou zde víc k vidění např. vybržděné rolety, především v horní části trailu, ale opět se nejedná o nic dramatického. Už to možná vyžaduje větší míru jezdeckého umu ale tyto úseky jsou relativně krátké a navíc se pak Baron napojí na červený Rubín a spolu pak bok po boku pídí ke spodní stanici lanovky. Právě v tomtu úseku byla trať vzhledem k vzrůstajícímu počtu bajkerů odpoledne docela prašná. Prach zvednutý jedním bajkerem si ani nestačil odpočinout a už ho vířil další a další bajker. A tak pořád dokola. Fronta u spodní stanice lanovky byla místy velmi podobná tomu, co na našich horách vídáme spíše v zimní sezóně.

Kdo nepíchá, není Čech II.

Na stejném úseku, na kterém si přéma vyzkoušel jaké to je být bez pumpičky, se zanedlouho zadařilo i opatovi. Možná to byl i stejný trn, který přéma vyhodil zpět na trail, možná v tom byla nějaké záškodnická činnnost. Každopádně četnost defektů byla toho dne na svahu velmi vysoká a v borůvčí se každou chvilku někdo hrabal v kole. I opata, který ovšem narozdíl od přémy vlastnil pumpičku, jsme nechali na pospas sborce a rozborce svého bajku a spěchali za další zábavnou jízdou.

Třináctého dne v měsíci, chrániče lepší nositi

Naše jezdecké dovednosti dosáhly v tu část dne svého maxima. Všechny pasáže trailů jsme projížděli jak nůž máslem a čím dál častěji se pouštěli do "větších akcí" typu "kdo neskáče není opat". Jenže opat byl toho času stále se svou duší. My tak brázdili traily chvilku opět jen ve třech. Když jsme tak ve spodní části Rubínu dojeli mamku s taťkou, kteří asi omylem zabloudili na trail, utvořila se za nimi kolona podobná té z pražské magistrály. Na dojezdu k lanovce se tak většina bajkerů jala předjet mamku s taťkou tak, že nepojede závěrečného klopenkového hada ale střihne se ti přímo nejkratší cestou k lanovce. Bohužel pro přému mamka společně s jehou propíchlou přední duší utvořili na svahu nekompatibilní dvojci. Dvojici neslučitelnou se setrváním přémy v sedle. Zatáčet s prázdnou přední pneumatikou na kamenité cestě není dobrý nápad, to ví přéma už také. Ale bohužel o té prázdné duši se dozvěděl až když ho za několik minut vyvedli zakrváceného z ošetřovny. Sedřené rameno, loket, naražená kyčel a koleno, to je účet přémova zapíchnutého rittbergeru.

I tento přemkův karambol, druhý za několik posledních pár dnů, opět z povzdálí sledoval příba, který v ten kritický okamžik jel přímo za přémou. Bohužel tentokrát neměl zapnuté záznamové zařízení a tak vám nenabídneme celou záležitost ze záznamu. Údajně byl přéma ukázkovým případem do předchozí společné diskuse o vhodnosti použití chráničů na kolena a lokte. Dokonce přéma naši akademickou debatu rozšířil i na vhodnost použití chráničů ramen. Zakrváceného přému jsme ponechali, dnes už podruhé, napospas drsnému Klínovci. Naštěstí přéma vykonal přistání přímo u občerstvovacího zařízení, takže sice trochu trpěl ale netrpěl rozhodně žízní. Navíc s příslibem, že se brzy vrátíme až si to ještě dvakrát sjedeme, když je dnes tak krásně. Cestou na horu probíhala lobovací debata na téma "dáme ten downhill?". Nakonec i jediný odpůrce tohoto návrhu příba změknul. Svolil, že tedy pojede nakonec taky, když už nevyšla dr. radostovi ta Borůvková hora, nechtěl mu kazit tak hezký den svou zpupností. Navíc je lepší nejezdit na kole sám, kdyby se něco stalo máte ještě kumpány, kteří vám pomůžou, zachrání atp..

Začátek downhillové trati byl pod našim drobnohledem už při jízdě na lanovce. Z té výšky to nevypadalo bůhví jak děsivě. Stejně tak činí všichni kdo na lanovce jedou a glosují výkony borců, kteří se na trať odvážně vydají. Nyní se mezi ně zařadili dr. radosta, opat a příba a ve stejném pořadí vyrazili do údolí. Jenže příba si trať z lanovky prohlížel asi méně důkladně, koneckonců sám byl přesvědčen, že jí na 100% dnes nepojede. To ovšem byla zásadní chyba, která se projevila hned na prvním skoku. Ten skok byl úplně jiný než příba čekal. To ale příba zjistil až v okamžiku kdy následoval nekontrolovaný let vzduchem, který příba později přirovnal k freestylovým skokům na motorkách. Ano ten skok kdy se skokan drží řídítek, přední kolo má před očima a zadní kolo kdesi v prostoru před sebou. Ovšem freestyleři se na rozdíl od příby dokáží opět vrátit do sedla a bezpečně s motorkou přistát na zemi. Drahému příbovi se to nepodařilo a preventivně opustil kolo ještě před tvrdým přistáním. Kolo se kutálelo bez příby a ten dokončil přistání na štěrkové dopadiště několikametrovou jízdou po ctihodném pozadí. Za umělecký dojem by to jistě byla vysoká známka ale to, že tu nebyl sbor sudích příbu aktuálně tak nepálilo. Jenže ani příbův pronikavý řev, způsobený bolestí při přírodním peellingu řiti, na opata ani dr. radostu nezapůsobil, a ti mizeli nenávratně v dáli. Takže tu příba zůstal se svým výkonem, který jistě s velkým zaujetím sledovalo osazenstvo celé lanovky, naprosto sám. Navíc doufal, že když už se někdo díval, že alespoň nenatáčel, a že se tedy večer neobjeví na jůtubě v kompilacích bike fails. Prostě borec na konec.

dr. radosta kontruje

Potlučený přéma s dojetím přivítal potlučeného příbu. Rovněž příba se zřekl práva poslední jízdy ve prospěch zachování si vlastní důstojnosti. Ono jezdit s odřenou řití není nic moc pěkného, na pohled i pocitově. Na poslední jízdu tak vyrazili už jen dr. radosta a opat. Méně zakrvácený příba se rozhodl, že mezitím pohostí více zakrváceného přému v místním bufáči. Bohužel paní stánkářka byla jiného názoru a dotočila už jen jedno velké a jedno malé pivo. Ostatním ve frontě lakonicky sdělila, že už pivo narážet nebude protože už stejně zavírá. Protože je přéma gentleman nechal velké pivo příbovi a malého se ujal sám. Ruku v ruce se odbelhali směrem k pokladnám, kde přému ještě přebalili do čerstvých obvazů, protože začínal čím dál víc svou krví znečišťovat úpatí prokletého Klínovce. Na závěr si na parkovišti vzájemně vyfotili odřenou řiť respektive odřený loket aby měli důkaz, že se to celé stalo.

Mezitím na svahu skotačili dr. radosta a opat, vědomi si toho, že jsou jediní kdo dnes nespadnuli. Dokonce ještě cestou na lanovce vtipkovali, že si střihnou na koho při poslední jízdě padne štěstí v podobě defektu nebo pádu. Jenže opat na rozdíl od doktora alespoň jednou píchnul. Doktor navíc má bezdušové pláště, takže jen tak asi "neujde". Otázka tedy zněla, kdo z nich si ustele a kde. A vzhledem k tomu, že opat si pádů a šrámů v poslední době vybral také relativně dost, bylo nad slunce jasné, že to bude dr. radosta. Trvalo to celý dlouhý Rubín, už to vypadlo, že den skončí pro doktora happyendem. Jenže, na stejném místě, na kterém přistál i přéma si dr. radosta pro mnohé nečekaně otestoval své nové chrániče. Důvod byl banální. Nadšený z vydařeného dne a lehce rozdováděný dr. radosta si chtěl svůj dojezd zpestřit přeskokem přes terénní nerovnost. Zároveň si ale bohužel nevšiml pravděpodobně odvodňovacího příkopu nebo jiné zrádnosti ještě o píď před skokem. Následovalo tradiční válení sudů. Dokonce i přéma s příbou na parkovišti zaregistrovali, že se u lanovky zvednula oblaka prachu, ale nečekali, že v tom má prsty dr. radosta. Za několik okamžiků přijel dr. radosta, zdravý a v podstatě šťastný, že ty nové chrániče, které ho opět udrželi ve stavu práceschopný tak skvěle fungují, a že je má.  Za ním dorazil opat, který byl dnes nesmírně šťastný, že si vytáhl jen jednou krátkou sirku, navíc jen pokud jde o defekty.

Úsměv na tváři doktorovi drobně kalila skutečnost, že jeho nové kolo utrpělo tak brzo lehké oděrky. Pokud jde ale o chrániče, byla to výborná investice, která se doktorovi opět vyplatila. A pokud by si ty samé chrániče příba nandal místo na kolena na prdel, mohli být toho večera vysmátí oba.

Jako zlatá tečka večera se tak jevila fotografie příbovy odřené zadnice, kterou pořídil neméně odřený přéma o několik desítek minut dříve. Jo na Klínovci byla toho dne fakt prdel. Takže zase někdy na Klínovci na shledanou. A s chrániči prosím.

 

[embedsocial_album id="e029d5d45ff10f176413dc9f9a5fe4a5845a5c59"]

Předseda vrací úder. A má střevo, a ne že ne!

Po krátkém úvodníku k ročníku 2015, kterého se příba nemohl zúčastnit z důvodu banální zlomeniny pravé ruky, byl předseda našeho spolku dr. radosta opakovaně vyzván k literární činnosti, která by světu a hlavně zhrzenému příbovi nastínila co se tehdy vlastně dělo. Polovina pětiletky se sešla s polovinou pětiletky a výmluvy na nefunkční peristaltiku básnických střev předsedy vzaly za své.

Předseda se ujal role kronikářské velmi zostra a kromě vybroušené analýzy příbova karambolu, a jeho následků, zabrousil i na pole literární a to takovým způsobem, že bude jen těžko vybrušovat zpět do role pouhého vedoucího ubytovací sekce. Je do konce na zváženou, zda příba na svoji roli vrchního pisálka po přečtení předsedova článku nerezignuje sám, nebo zda k tomu dojde až po hlasování na valné hromadě, uspořádané tradičně při ukončení bajkové sezóny.

Každopádně děkujeme předsedovi za podrobný popis řízkové epizody, kterou si můžete v plném necenzurovaném znění přečíst v příspěvku "2015 – ŠESTÝ ROČNÍK Z HORNÍ LIDČE DO BŘECLAVI".

Přejeme ničím nerušenou zábavu.

Přípravy na finále sudetenritt vrcholí

Zdálo by se, že po 7 letech přepravování se pomocí de facto monopolního dopravce, kterým České dráhy jsou, nás nic nemůže překvapit. Vlastně ani o nic nejde. Ve srovnání s ročníkem 2017 kdy nám cestou tam ujel spoj díky skvěle zvládnuté výluce a cestou zpět jsme vlak stihli jen díky sprintu přes staveniště a porušení několika pravidel slušného chování,  je letošní souboj s vývojáři stránek ČD E-SHOP vlastně úsměvná historka. Snažíte se objednat místenku pro 7 lidí a 7 kol ve vagónu kam se vejde 12 kol, přičemž poslední krok objednávky skončí RUDOU hláškou ve smyslu sorry jako něco se rozbilo zkus to později. Když to zkouším později jsou sedadla už zarezervovaná, ne nikdo nám je nevyfouknul, ale ... "Náš systém si to pamatuje a uvolní je až po 45 min. pokud to nezaplatíte. Zkuste jiný prohlížeč" sděluje mi servilně mladík na zákaznické podpoře.

Čekám 45 min. Už jsem čekal na svá práva i déle. Volím prohlížeč B když Áčko trapně selhalo. Situace se opakuje, jen s tím rozdílem, že už s pláčem na krajíčku nevolám servilního mladíka. Ptáte se proč? Protože zákaznická linka je taky pěkná "fíčurína" nebo frikulínská aplikace, nevím ... neboť jí obsluhujete pomocí hlasového automatu takže už odpadá to pravěké mačkání čísel. Prý to bylo pro některé občany složité. Lačně jsem poslouchal slečnu hlasovou automatku "... stačí nahlas vyslovit název jedné z následujících možností, nákup jízdenek, vyhledání spojení , atd.." sdělovala mi s úsměvem na reproduktoru. Vyslovil jsem "Nákup jízdenek" jako při svatebním obřadu jasně, srozumitelně a s hrdostí v hlase. Brutální stěr přišel bez okolků "Bohužel nerozumím vaší odpovědi, vyslovte prosím znovu ...". Už to znělo jakože je trochu obtěžuji.

Co vám budu povídat, zkusil jsem to asi 5x než automatka pochopila, že se mnou dneska asi nic nebude a přepojila mě na výše uvedeného serviláka. Představa, že se vracíte z restauračního zařízení, krapet posilněn, a chcete se dovolat na zákaznickou linku pomocí hlasové automatky musí být noční můrou pro všechny mluvky, ba i pro toho nejlepšího rétora. Jasně je tu ještě ten servilní operátor ale to opakované selhání předtím ... brrr.

Dalších 45 min. čekání máme za sebou a já zapínám další internetový prohlížeč, tentokrát Céčko. Situace se opakuje, blokace sedadel, lehce nasraný vedoucí vlakové sekce, který náčelníkovi hlásí pomocí SMS, že už je rád, že volební cyklus letos končí, a že na příští volební období touží po jiné, méně problémové funkci. Náčelník posílá smajlíka a něco o tom, že se mám držet. Čeho?

Dalších 45. min. čekání máme za sebou a já zapínám čtvrtý, a je to můj poslední, internetový prohlížeč a posílám všechny ty Fejky, Žaludy, Krtky a jejich milionové roční bonusy do horoucích pekel. Moje kletba byla vyslyšena a akce se zdařila. Hurá. Bonusy budou i letos.

Teď už jsem se uklidnil. Jediné co jsem vám chtěl sdělit je, že už máme místenky do vlaku. Akorát na zpáteční cestě nás čeká jízda z Aše do Chebu jako za starých časů, bez rezervace, asi na stojáka ale co, to už budeme mistři ;–)

Teď už nám nic nebrání v tom aby se každý z nás začal připravovat aby tu poslední etapu dal s prstem v nose a to i v případě, že zase letos napadne 20 cm nového sněhu jako v minulém ročníku. Skol!!!

Sudetenritt 2018 je za dveřmi

Účast byla hojná

Valná hromada se nesla od počátku ve znamení velmi dobré nálady. Dostavila se téměř celá sestava, ano jak už u nás bývá zvykem vždy někdo prostě chybí, tentokrát však doplněna o hostujícího bobše. Takže pokud jde o kusy byla vlastně účast 100%. Všichni členové měli už při příchodu úsměv na líci, naladěni předehrou ve formě emailové korespondence, která s nadšením kvitovala znovu spuštění našeho webu po několika letech temného období. Příba byl odezvou a četnými výkřiky typu "Máš u mne pivo nebo panáka..." tak rozvrkočen, že si málem s sebou nevzal peněženku.

Poslední jako obvykle dorazil dr. radosta, který pokud jde o návštěvu restauračních zařízení bohužel nectí pravidlo tzv. "modré hodiny". Přestože přišel poslední, přerušil naše plodné diskuse, ujal se předsednického slova a zhodnotil uplynulou sezónu. Vzhledem k tomu, že se nikdo nezmrzačil, nikdo se neztratil, nikdo nedělal po večerech ostudu, nikdo se nesnažil hrát na cizí hudební nástroj a všechny vytyčené cíle byly dosaženy, konstatoval dr. radosta, že to byla sezóna veskrze úspěšná. Závěrem prohlásil sezónu za uzavřenou, přestože doma ještě nevystydlo jeho uřícené kolo, na kterém druhý den ráno opět pojede do rachoty.

Následně předseda otevřel diskusi na téma termín sudetenritt 2018, který je již za dveřmi. Pár dnů předtím dokonce přislíbil džimákovi, který se v termínu sudetenritt chystá na koncert Rogera Waterse, že nechá hlasovat o posunutí termínu sudetenritt o jeden týden později. Na hlasování nedošlo, protože dr. radosta si vzpomněl, že už jako něco ten další týden má, údajně na to zapomněl a řekli mu to doma. Nebo mu to řekli kluci z kapely ... to je jedno.

Nálada zhoustla, dr. radosta konstatoval, že už to změnit nejde protože na té akci, na kterou zapomněl, budou kromě kamarádů také manželky, což je evidentně situace přes kterou nejede vlak. Všichni jsme přitakali, že je to tedy patová situace.

Jako nejschůdnější se nám jevilo oslovit Rogera Waterse s tím, zda by nepřeložil svůj pražský koncert na který má už džimák koupené lístky. Dyk vo co go ne? Roger telefon sice zvednul, ale sprška slov začínající na F dala tušit, že to asi přes Rogera taky neprojde. Jediné co nám udělalo radost, že na koncertě zahraje skladbu Money věnovanou všem zhrzeným sudeťákům, kteří zůstanou doma namísto toho aby jeli závěrečnou etapu sudetenritt. Vzhledem k tomu, že jediným zhrzeným sudeťákem široko daleko byl jen džimák, bude z toho v O2 Aréně velmi osobní záležitost.

Zasedání krizového výboru přineslo rozuzlení

Nicméně zasedl krizový výbor a jako finální řešení bylo navrženo a 100% odsouhlaseno, že se termím posune ale jen o den, a džimák nás dožene v sobotu ráno v místě našeho prvního ubytování, kde ostatní členové budou již od pátečního večera. Obětního beránka přinesl i přéma, který nabídl mimopražskému džimákovi nocleh, stravu a možná i rýmičku zdarma, tak aby ráno nemusel přes půl republiky na ranní vlak. EDIT: Ovšem situace kolem termínu a rozsahu sr2018 je stále živé téma a furt se v tom někde rejpe. Dnes (4.1.2018) se řešila ještě jiná varianta, takže až to bude finální asi vás budeme informovat v samostatné tiskové zprávě.

Konec dobrý všechno drahé

Situace se zklidnila a věcná debata se protáhla do pozdního večera, což bylo znát i při placení, kdy i příba byl nakonec rád, že si nakonec tu peněženku vzal, protože na účtence bylo poněkud víc tekutin, než by sebevíc žiznivější smečka sudeťáku byla schopna vypít. Otázkou je kdo, a za koho, tam dělal ty podělaný čárky ... Tečka

EDIT : fáze v nesnázích

prostě fázeMálem jsem zapomněl na fázeho, který ač přespolní nejenže dorazil včas ale rozhodl se, že s námi bude až do pozdních večerních hodin. Byť to pro něj znamenalo, že musí oželet lepší vlakové spojení až přímo k domu za spojení méně kvalitní. A protože mu o půlnoci jede CO? Protože mu o půlnoci jede vlak vole, rozhodl se fáze vyrazit k domovu přece jenom dřív, než drtivá většina z nás, co domů dojdou v nejhorším pěšky.

Smártfoun od Billa Gatese mu sebevědomě ukazoval, že má dostatečnou časovou rezervu, a že si může cestu zpestřit tramvajovým spojem přímo na nádraží Bráník, kde na něj bude čekat vlakový přípoj. Metro prý zásadně nebrat.

Co ale čert nechtěl, pan Lehovec co řídil tramvaj měl zrovna velmi lehkou nohu na plynovém pedálu, a tak nebohý fáze přijel do Braníka velmi přesně. Až tak přesně, že nastal okamžik kdy nedočkavý strojvůdce Emil zatopil pod kotlem, a střelhbitě vyrazil směr Posázaví. Dvě červená světla mizející v dáli bylo to poslední co fáze od ČESKÝCH DRAH letos asi viděl. Co teď? Proběhla telekonference s dvouvaječným dvojčetem příbou, který neprodleně začal rozestýlat gauč v obýváku, aby se pak přeci jen fáze rozhodl, že půjde radši přespat ke svým chlebodárcům. Bohužel slavní chlebodárci mají sofa pouze v ředitelně a pouze pro zvané, takže na fázeho zbyly jen lascivní kartony. Lože to bylo sice stabilní, ale nepohodlné a chladné. Nakonec nám tak fáze učinil svou homeless vložkou takovou drobnou kaňku, na té naší jinak povedené valné hromadě.

Poděkování docentu Měštákovi

skokan rokuNa všetečné dotazy našich čtenářů, např. od Indry Ostré cituji "Jak vlastně dopadl opat, jakožto skokan roku, na vaší fotografii ze Söldenu? Nezdá se mi, že by to mohlo dopadnout happy endem." můžeme nyní, po zdařilé rekonvalescenci konečně odpovědět.

Dobře. Opat dopadl na zem, o tom není sporu už od dob Isaaca Newtona a jeho applu. Dopadl čistě a za hurónského řevu ostatních členů výpravy, kteří ocenili opata nejvyšším bodovým hodnocením. Bohužel vzápětí selhala technika, konkrétně šlo o brzdové destičky, které po několika náročných dnech na svazích u Söldenu prostě vypověděly poslušnost. Jako neřízená střela opat projel až na místní dopravní tepnu. Co čert nechtěl zrovna ve chvíli, kdy zde projížděl autobus polských jeptišek směřujících do Vatikánu na mecheche k Františkovi.

Naštěstí byl nedaleko přítomen docent Měšťák, toho času na rodinné dovolené, který v zavazadlovém prostoru svého vozu měl složený polní operační sál a dal tak ochotně opata celkem do cajku a to během rekordně krátké doby. Tímto panu docentovi děkujeme, stejně jako obchodnímu zástupci firmy Avid, která se k celé záležitosti postavila čelem a darovala opatovi nové destičky.

Jak vidíte na přiložené fotografii, necelé tři měsíce po incidentu, opat je ve velmi dobré kondici a doktor mu konečně povolil i vycházky.

Jestli si to celopéro nevybojuješ, tak jsi u mě mrtvej sudeťák…

Stalo se už tradicí, že je džimák na našich zájezdech za traily označován, a zcela po právu, za nejdrsnějšího hardtailistu ever. I přesto, že na horní stanici držkuje, lamentuje nad svým hardtailem a shazuje své bajkerské dovednosti, dole pod kopcem je vždy jen s nepatrnou časovou ztrátou na celopéráky. A až na malé výjimky, kdy musí slézt z hardtailu, dojede vždy s úsměvem na tváři, pocitem dobře odvedené práce a konstatování jak si to hezky užil. O to snadnějším terčem je při jeho úvahách, že až si bude kupovat nové kolo, zase si koupí hardtail, protože ho vlastně doma moc neužije. Snažíme se mu domluvit, po dobrém, po zlém, ale zatím se to zdálo vše marné.

Aktuální stav je prý takový, že byl spatřen ve Speciální prodejně a pokukoval po jistém krasavci. Naše radost je trošku zakalena faktem, že uvažuje o verzi s 29" ráfky, ale i tak je to rozhodně posun k lepším zítřkům. Koneckonců není všem sezónám konec. Možností jak přejít na hravějších 27,5" bude mít džimák ještě určitě více než dost, a taky potřebujeme mít stále nějaký ten terč našich nejapných poznámek, že na velikosti přece záleží.

Ladili formu až rozladili příbu

Vzhledem k tomu, že byl sudetenritt 2015 naplánován v pozdějším termínu než je obvyklé měli účastníci možnost déle ladit formu po zimním spánku. A tak se dr. radosta, příba a alesh shodli na jarním švihu v okolí Prahy s tím, že dr. radosta nabídl zapůjčení svého rezervního bajku příbovi, který tou dobou uvažoval o přechodu z XC do ALL-MOUNTAIN kategorie.

Vše probíhalo hladce až do osudného sjezdu od Svaté Juliány do Statenic, tedy téměř na konci trasy. V celkem nevinné zatáčce plné spadaného listí náhle zapůjčený bajk od dr. radosty vypověděl poslušnost a vykmitl nic netušícího příbu ze sedla. Po asi 10m kotoulu letmo a vyorání první jarní brázdy příbou, pocítil zmatený příba cosi divného na své pravé ruce. Rukavice byla na malíkové hraně divně zvlněná a bylo jasné, že s tímhle se na sudetenritt 2015 asi nepodívá.

Omluvy dr. radosty za neposlušné kolo nebraly konce ale pohled na nástěnku účasti hovořil jasně. Už není možné sesadit dr. radostu s prvního místa v počtu účastí na sudetenritt. Hřebíček do příbovy rakve zasadil neznamý lapka, který mu na konci roku odcizil jeho vlastní kolo. Od té doby je lehce zádumčivý, nedůvěřivý k cizím kolům a pokukuje po novém bajku.

Fáze tváří kampaně

Na Severce, kde proběhla jedna ze zastávek sudetenritt 2014, se po drobné fernetové vánici odhalily i nízké pudy některých účastníků zájezdu. Zároveň byla dr. radostou nastolena i rasová otázka. Událost byla možná lehce inspirována místním blonďatým chasníkem jménem Reinhard u kterého dr. radosta loboval ve snaze zajistit si sólové vystoupení s kytarou. Bohužel skončilo ještě dříve než začalo, drobným rozladěním kytary o stůl a tak dr. radosta soustředil svou pozornost na fázeho načesané afro.

Po návratu do svých domovů, tváří tvář kruté realitě se fáze jakožto naturalizovaný středočech s kakaovou pletí, rozhodl čelit této události po svém. Zavolal Standovi do Humpolce a požádal ho o schůzku. Slovo dalo slovo a fáze se zúčastnil konkurzu na plánovanou kampaň Bernardu, kterého chtěl být tváří. Celé to nakonec skončilo jak už to bývá zvykem na financích. Údajně se Standovi zdála výše honoráře pro fázeho jako trochu silný černý humor. Do hlavní role v kampani pak logicky obsadil sám sebe, a nám tak zbyla jen památka na casting. Černoch s námi samozřejmě zůstává dál.

Alesh jede, špatně ...

aleshAleshovi se zřejmě nezdálo jeho aktuální umístění na nástěnce hanby a snaží se vylepšit své postavení. Na závěr léta si naplánoval účast na trase ročníku 2012 (z Tanvaldu do Náchoda) aby dohnal resty. Bohužel si spletl směr a jede v protisměru, čímž se mu z celkové ujeté vzdálenosti odečítá přibližně 220 km. Tímto aleshe zdravíme do Náchoda kde právě odstartoval, držíme palce a doufáme, že na Jizerce bude mít také metr sněhu jako my.

Otázkou zůstává zda dožene i množství iontového nápoje, který protekl našimi žaludky. Snaží se, moc, ale ve dvou a více se to lépe táhne víme?