Stalo se už tradicí, že je džimák na našich zájezdech za traily označován, a zcela po právu, za nejdrsnějšího hardtailistu ever. I přesto, že na horní stanici držkuje, lamentuje nad svým hardtailem a shazuje své bajkerské dovednosti, dole pod kopcem je vždy jen s nepatrnou časovou ztrátou na celopéráky. A až na malé výjimky, kdy musí slézt z hardtailu, dojede vždy s úsměvem na tváři, pocitem dobře odvedené práce a konstatování jak si to hezky užil. O to snadnějším terčem je při jeho úvahách, že až si bude kupovat nové kolo, zase si koupí hardtail, protože ho vlastně doma moc neužije. Snažíme se mu domluvit, po dobrém, po zlém, ale zatím se to zdálo vše marné.
Aktuální stav je prý takový, že byl spatřen ve Speciální prodejně a pokukoval po jistém krasavci. Naše radost je trošku zakalena faktem, že uvažuje o verzi s 29″ ráfky, ale i tak je to rozhodně posun k lepším zítřkům. Koneckonců není všem sezónám konec. Možností jak přejít na hravějších 27,5″ bude mít džimák ještě určitě více než dost, a taky potřebujeme mít stále nějaký ten terč našich nejapných poznámek, že na velikosti přece záleží.