Abrahámoviny
Není v našem spolků jediný kdo má již na svém bajkerském hrbu pět křížků, není poslední a dokonce nebyl ani první, jak by se na předsedu spolku slušelo a patřilo. Ale dr. radosta je zatím asi jediný z nás kdo dostal k významnému životnímu jubileu dárek vskutku extra bajkerský. Někomu, tak říkajíc “zvenčí”, by se mohlo zdát, že pro borce s pěti křížky na hrbu, který mnoho let tráví den co de v sedle svého bajku, je poukaz na tréninkový kemp pro zlepšení techniky jízdy dárkem přinejmenším zbytečným. To už ale asi neřeknou lidé, kteří se takových kempů již zúčastnili, a kteří taky měli pocit, že už je nic nemůže překvapit. Ano, můžete být v rámci svého okolí považováni za cyklopolobohy, kteří sjedou na kole prakticky kde co, ale na podobném bike kempu velmi brzy zjistíte jak je vše velmi relativní.
Našemu drahému předsedovi, který dostal poukaz na kemp jako dárek od své choti, a dalším třem odvážlivců z našeho spolku nastavila tato cenná zkušenost nemilosrdné zrcadlo. Na druhou stranu dodala do jejich trochu usedlých bikerských životů nový impuls a chuť se dál zlepšovat. Protože ono to fakt jde, ne že ne. A není vůbec divu, že přišlo zrcadlo. Vždyť bike kemp byl pořádaný personou českého bikingu Kamilem Tatarkovičem a jeho neméně zdatnými kumpány Filipem Matušem a Michalem Piňosem. A věřte, že pro nás všechny to byla úžasná zkušenost, okořeněná sice lehce trpkým zjištěním vlastní neohrabanosti. Prostě zkrátka a dobře, teď už máme abych tak řekl „úředně“ ověřené, co všechno děláme blbě, na co se máme v dalších dekádách zaměřit. Já, jakožto místní pisálek, jsem osobně o podobném kempu už také nějakou dobu uvažoval. Na druhou stranu mi v mém věku přišlo divné jezdit na podobnou akci sám. Coby nastávající pětikřížák bych trávil čas s mladými vlky, který si zavážou tkaničky bez toho aby jim tep vyskočil na maximálku, a když spadnou z kola tak si na rozdíl ode mě nic nezlomí. To neladí. To obklopen přibližně stejně technicky zdatnými seniory, se kterými už osmým rokem objíždíme hranice republiky se cítím poněkud bezpečněji.
Ještě než se pustím do vyprávění jaké to na kempu bylo, mám za úkol od ostatních členů popsat, jak se na vlastně přihodilo, že se jelo na kemp právě ke Kamilovi, který byl navíc pořádán až v dalekých Jeseníkách?
To bylo tehdy tak …
Prvopočátky nastavování krutého zrcadla pravdy nastaly v době, kdy se v Hostivařském lesoparku učil opat, mimochodem vrchní skokan našeho spolku, zdolávat poněkud těžší skoky vybudované místními bikery. Při jednom takovém skoku provedl dnes již legendární nose landing. Z řídké leč zrádné kleče ho nakonec dostali až přivolaní správci parku, pomocí motorové pily, traktoru a navijáku. Zároveň na místě samém konstatovali zranění neslučitelná se životem developera. Alespoň na nějaký čas, protože svým boxerským vzezřením odrazoval klientelu.
Jak šel čas, rány na tváři a duši se zahojily, kosti dokonale srostly a opat dostal jistě chvályhodný nápad, více chránit svou tělesnou schránku. A to nejlépe vhodnými ochrannými prostředky k tomu určenými. Toho času, ovšem 5km severovýchodněji, získala choť našeho předsedy vstupenku na veletrh FOR BIKES, který hodlala údajně zcela nezištně věnovat předsedovi. Možná za tím vším byla jen vidina klidného víkendového odpoledne, bez jinak klidného předsedy. Těžko říct, ale je pravda, že dr. radosta občas vykazuje lehkou neurózu a abstinenční příznaky, pokud tedy nemá v dosahu 50m jednoho ze svých pekelných ořů. Kdo ví co za tím vlastně tenkrát bylo. Neřešme to a ponechme prostor pro spekulace. Každopádně dr. radosta měl z lístku údajně nefalšovanou radost, ale jako na potvoru mu do toho tehdy něco vlezlo. K neskrývané radosti své choti, která přišla o vidinu klidného odpoledne, lístek klidně ale zodpovědně (ani lístek nazmar) přenechal právě opatovi, tolik toužícího po již zmiňované dokonalé ochraně. Nadšený opat navštívil veletrh, kde navštivil i stánek Kamila Tatarkoviče, kde kromě zajímavých kol, různých doplňků byly vystavené i toužebně očekávané opatí chrániče. Samozřejmě dobře padnoucí chrániče, což je základ aby je člověk vůbec nosil. Navíc chrániče dokonale ladící s dalšími doplňky v opatově cyklo šatníku. Mezi řečí opata s Kamilem padla řeč i na bike kempy, které Kamil již nějakou dobu provozoval. A tak opatovi v torně skončili nejen chrániče ale i informační leták o kempech. Tehdy možná i opat podlehl falešnému dojmu, že na kole umíme všichni docela dost dobře a leták skončil ve sběru. Co je však dobré vědět, že opat, pokud právě netrénuje hibernakulum, prakticky na nic z toho co vidí nebo slyší nezapomíná. Dokonce ani na to co vyhodí do koše.
A tak šel čas …
U Šípa přišel zásah do černého
V televizi toho osudného večera běžel pořad Všechnopárty. V něm byl jako jeden z hostů známý biketrialista Josef Dressler, který vyprávěl o tom jak pořádá kempy pro zájemce, kteří se chtějí naučit jezdit lépe na kole, vyzkoušet si nové věci pod dozorem profíka. V době kdy běželo toto inicializační Všechnopárty, byl ovšem opat naprosto ponořen do hibernakula ale na pořad se kromě džimáka a příby, kteří se do našeho zapleteného příběhu o poukazu na camp alespoň na okamžik dostali, naštěstí dívala již zmiňovaná choť našeho předsedy. A ta dostala v ten okamžik spásný nápad, již druhý. Ano, to je to pravé ořechové co hledá jako dárek k padesátinám pro svého chotě. Ba co víc, mohlo by to znamenat ne jedno ale hned dvě volné a klidné odpoledne, bez jinak klidného předsedy za zády (pozn. pisálka: to mám prý zdůraznit, že je klidný). Navíc sama paní předsedová tušila, že na bike kempu, na rozdíl od veletrhu, snad nehrozí to, že si předseda koupí zase nové kolo. Což se na veletrhu často pod nějakou dětskou záminkou, typu “tohle už se přece dneska nenosí”, prý často děje. Ale pro to mám pochopení a občas to taky aplikuji.
Tatarkovič střídá Dresslera
Druhý den po osudovém Všechnopárty proběhla pětihodinová telekonference s opatem. Základní rozprava se nesla na téma „potřebuje dr. radosta ještě vůbec něco naučit na kole?“. Vždyť nám všem je již velmi dlouho známý jako zanícený cyklofanatik, který kromě povlečení s motivy SRAM 1×12 a froté ručníku s logem TREK, vlastní nejrůznější propriety s cyklistickou tématikou na které si jenom vzpomenete. Kromě toho, že je majitelem několika bicyklů, je zároveň majitelem velkoskladu náhradních dílů a to hned pro několik dalších generací. A na kole jezdí přece prakticky vždy a všude. I přes tato neoddiskutovatelná fakta a to, že se to předsedově choti na první pohled zdálo možná jako zbytečné, došli nakonec k závěru, že je to vlastně fajn dárek. Byli si jisti, že z něj dr. radosta bude mít určitě radost.
Opat ještě na závěr telekonference slíbil, že tedy prověří možnosti kempu u Pepy Dresslera. Jen co položil sluchátko, vzpomněl si ovšem na leták od Kamila Tatarkoviče, který před několika týdny skončil v koši. Sloní paměť co? Na internetu udělal lehkou srovnávačku a vyhledal další dostupné informace, cenu benzínu na trhu a predikci dalšího vývoje ceny za barel ropy. A bylo jasno. Jede se ke Kamilovi! A aby předsedovi nebylo v Jeseníkách smutno, nebo aby se snad sám mezi omladinou necítil trapně, rozhodli se zúčastnit i opat, příba a džimák. Předsedova choť ale ostatně i jiné chotě byly nakonec velmi spokojené, jen se možná lehce obávaly: Obavy plynuly z toho v jaké stavu, a zda vůbec se jim drahé polovičky vrátí. Konec retrospektivní vsuvky “jak to celé vzniklo”. Takových úhozů, zatímco jsem mohl (bacha spoiler) trénovat bunny hop.
