2017 – osmý ročník z Českých Velenic do Železné Rudy

2017 – osmý ročník z Českých Velenic do Železné Rudy

Schwarzenberský plavební kanál
27/04/2017 2209 zobrazení

Nestabilní počet účastníků, tedy styl ode zdi ke zdi, je asi naše nejslabší stránka. Tentokrát odřekli na poslední chvíli tom a přéma, který trpěl nebezpečnou rýmičkou a v průběhu našeho putovaní nám posílal pouze srdceryvné fotografie. On a čaj, on a kapesník, on a gauč atp.. Opět se ale do kolektivu vrátil fáze, který má bohaté zkušenosti pokud jde o nenadálé změny počasí. Znepokojující rovněž bylo, že předpověď počasí a čerstvě napadaný sníh na Kvildě, dával za pravdu džimákovi a jeho velenické věštbě. A navíc tu byl ten fáze …. obchodník s deštěm.

A aby problémů nebylo málo, nastala neobvyklá situace kdy se České dráhy rozhodly na prodloužený víkend naplánovat výluky na páteřních tratích z Prahy do Českých Budějovic a také na zpáteční z Železné Rudy do Plzně resp. Prahy. Plnou hlavu starostí tak měl už dlouho dopředu vedoucí vlakové sekce příba, který po dalších změnách u ČD, konkrétně v objednávání skupinových jízdenek, řešil jak nás vůbec dostat na místo. Vyplňování nejrůznějších formulářů a čekání na smilování pánů od direkce, to bylo šimlování skoro jak za císaře pána. Dostalo se nám vyrozumění, že nic není problém ale o pochybných slibech o náhradní autobusové dopravě a dodávkové dopravě pro kola, která údajně bude v Českých Budějovicích po neexistující dálnici stejně rychle jako rychlík, který měl v tom úseku výluku, jsme si mysleli své. To se prostě nedá stihnout a jak se pak dostaneme do Českých Velenic? První potvrzení našich pochybností začalo v Táboře. Na parkovišti náhradní autobusové dopravy před nádražím sice čekala dodávka, kterou nám ČD přislíbily, ale řidič pan Lakatoš byl velmi překvapen proč zrovna on má vézt naše kola, když mu to nikdo neřekl. Svorně přitakávala i jeho manželka Eržika. Proč měl v autě složené sedačky a na jaké zboží skutečně čekal se nám zdálo záhadou. Po několika minutách dlouhého remcání, že se mu tam stejně ty kola nevejdou, a že mu do toho nemáme kecat, protože on už se něco navozil, se mu podařilo všech šest kol nacpat do Tranzita. Možná jsme byli rádi, že nás nakonec nejelo všech osm. Lakatoš zamával a odjel i s Eržikou. Po 20 minutách od příjezdu jsme konečně vyrazili a doufali, že alespoň nějaký vlak dnes stihneme.

Ráno moudřejší večera

V Českých Budějovicích jsme nebyli na čas. Samozřejmě. Kola taky nikde ale vzápětí kdosi ukázal asi 150m od autobusu kde na rušné silnici před nádražím pan Lakatoš vyndával naše kola na chodník. Byli jsme u nich první. Do toho cestou z Tábora začalo pěkně pršet, což je sice lepší než sníh ale kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Celkově jsme nabrali i s čekáním na další vlak pěkné manko a tak jsme za šera a vlhka vystoupili lehce rozladěni v Českých Velenicích. Tma sílila, déšť také a Šejby v nedohlednu. Cestou operativně voláme do penziónu, že přijedeme později a pravděpodobně na kost promočení. Slečna provozní nám zatopí v krbu a pod gulášem, který čeká jen na nás. Dorazili jsme pozdě v noci, věci promočené plné jihočeského písku. Naštěstí v penzionu Šejby vládla pohoda roztopeného krbu, teplá večeře a vlídné slovo slečny provozní, které nevadilo, že jsme do penziónu přinesli i podstatnou část místních luhů a hájů na svém oblečení. Doufali jsme, že do rána, které nebylo daleko, uschneme a počasí se umoudří a hlavně přestane pršet.

Wet and wild podruhé

Pršet přestalo už večer a v průběhu noci se to celé zvrtlo do sněhové vánice, kterou jsme ovšem zaspali spánkem spravedlivých. Ráno, nic netuše, jsme rozhrnuli závěsy a nestačili zírat. Deset centimetrů, nebo možná víc, nového sněhu a furt sněží. Z chodby penzionu se ozval džimákův hrdelní smích a památná věta „ty vole Libuše hadr“, která nám připomněla loňské hlasování o termínu.

Co se dá dělat? Vlaky kvůli kalamitě a popadaným stromům nejezdí, proud nejde ve velké části oblasti kde jsme se měli pohybovat, takže jediné co nám zbývalo je pokračovat v naplánované trase. A pak se uvidí. Trasa se průběžně upravovala aby se jelo alespoň pokud možno po zpevněných cestách protože i tak jsme se bořili do sněhu, který nikdo neodklízel, pluhy už měly letní pneumatiky a silničáři už se nejspíš opalovali v Karibiku za vánoční prémie. Nadšení běžkaři a ostatní milovníci nečekané sněhové nadílky si ťukali na čelo při pohledu na naší zmrzlou karavanu . Cestou jsme zjistili, že elektřina nejde ani ve Vyšším Brodě, kde jsme měli bydlet a při pomyšlení na mokré věci co máme na sobě a zmrzlé údy nám zamrzl i úsměv. Naštěstí ve Rožmberku byla fáze přítomna a topení také fungovalo, takže jsme byli alespoň prozatím zachráněni. V provizorní sušárnu bot se k velké libosti příchozích hostů proměnila i restaurace hotelu Růže. Dva Taliskery na dobrou noc a zítra je taky den.

Nejsme jediní

Třetí den začal putováním kolem Lipna kde jsme potkali také pár zmatených cyklistů, kteří si evidentně chtěli užít prodloužený víkend na Šumavě. Ale v jarních oblečcích jen nesměle kroužili podél Lipna a do vyšších poloh Šumavy se neodvážili. Ne tak my. Byť jsme týden předtím také chodili v tričku a kraťasech, na sudetenritt jsme vždy řádně připraveni. Jen nám chyběl tom a jeho zázračný batoh plný překvapení, včetně teploušů na boty. Začali jsme stoupat a s přibývající výškou přibýval i sníh. V některých místech nešlo jinak než po silnici ale před námi byla cesta podél Schwarzenberského kanálu, kde silničáře opravdu nemůže čekat ani největší blázen. I fáze při pohledu na vydatně zasněžený plavební kanál doufal, že slova dr. radosty „tak se podíváme jak to vypadá kousek dál a uvidíme“ jsou jen předehrou před objízdnou trasou v nižších polohách. Ani po několika km se cesta dr. radostovi nezdála nesjízdná. Je to pěkná cesta, to nemohu říct, ale zase když už jsme dojeli tak daleko nemá smysl se vracet. Tak nějak by se dala charakterizovat každá zastávka na kousku trávy, která se po dlouhých km objevila na nějaké mýtince. Na druhou stranu, sudetenritt není pro slečinky, což dr. radosta a příba konstatovali na konspirační schůzce ještě před odjezdem aniž by tušili, že jejich představy o náročnosti se tento rok poněkud znásobí.

Všichni jsme bojovali s hlubokým sněhem a tím jak se udržet na kole co nejdéle a neskončit ve Schwarzenberském kanále. Statečně bojoval i alesh, který přiznal, že to není jeho šálek kávy, když k tomu nemá hůlky a běžky. Dokonce i džimák bojoval, byť špačkoval ze všech nejhlasitěji, ale to už je prostě džimák a jeho styl. Skoro jsem zapomněl na opata, který si dostatek sněhu také užíval, byť v něm nemohl použít svojí obvyklou pozici alá Chris Froome, kterou u něj známe z táhlých stoupání kdy očima hypnotizuje svůj wattmetr aby se nevydal zcela ze svých zásob. V takovém případě opatovi zbyde i víc energie na večerní poradu našeho kolektivu a nemusí nasadit svojí proslulou polohu hibernakulum, o které se zmiňujeme v jeho profilu. Pokud se nepletu, v průběhu sudetenritt 2017 došlo k nasazení hibernakula pouze jednou a to v hotelu Růže. A to je na opata celkem slušný výsledek.

Večerní vysvobození v penzionu Mauritz, kde na nás čekal opět krb, teplá večeře a sudové pivo byl balzámem na dojebané bajkerovo tělo. Nejvíc si stěžovalo aleshovo koleno a příbova achilovka, která vrzala jak staré gumáky. Náčelník dr. radosta pohrozil, že simulanty zapíše do deníku což vyděsilo příbu, který už jednu absenci díky zlomené ruce měl a nechtěl aby ho někdo sesadil z průběžně druhého místa v počtu účastí na sudetenritt. To, že to odnesl zánětem achilovky, který léčil další měsíc a půl totálním klidem, je daň za umístění na nástěnce.

Alesh jede, domů

Čtvrtý den ráno se ukázalo, že aleshovo koleno je velmi výrazně proti. Ještě to s námi kousek zkusil ale po pár kilometrech se s námi rozloučil a zamířil do Bruntálu …. ne tam už byl, prostě někam na nejbližší vlak. Ještě předtím rozdal zbytek náhradních orgánů členům výpravy, přibu a jeho achilovku zatejpoval tak, že ho na Modravě rozmotávali dvě hodiny, a popřál všem mnoho štěstí a méně závějí.

Charakter cest se prakticky neměnil, v nižších polohách mokro od tajícího sněhu, ve vyšších dostatek sněhu pro zimní sporty. Kilometr za kilometrem jsme se prokousávali blíže k Modravě, kde na nás čekal Klostermann. Ještě před přistáním na Klostermanově chatě jsme dostali chuť na pivo z pivovaru na Kvildě. Věrni svému dosavadnímu přístupu jsme si ho vychutnali venku na sněhu. A pak vzhůru na Modravu. Do trháku šel jako obvykle dr. radosta, který během chvilky ujel všem zbývajícím účastníkům a před vrcholem kopce se kochal výhledem do lesů, vědom si svého náskoku. Nevšimnul si ovšem příby, který po iontovém nápoji z Kvildy dostal zřejmě spurterský záchvat a ještě před vrcholem kopce prosvištěl kolem nic netušícího dr. radosty. Se slovy „Já jsem tady vedoucí!!!“ jal se stíhat utrženého příbu. Souboj to byl pěkný, drapák na drapák, jenže příba opět využil svého aerodynamického tvaru koule, a o pár centimetrů dr. radostu na cílové pásce předstihl. Endorfiny jim zaplavily tělo až tak, že zapomněli odbočit na Klostermanovu chatu a museli se, již notně unaveni, vracet do kopce zpět k odbočce.

Ubytování a servis po celou dobu sudetenritt 2017 byl na velmi dobré úrovni, a i trošku přeplácaný interiér Klostermanovi chaty a poněkud škrobený personál na tom nic nezměnil. Trošku to vylepšilo naše některé horší zkušenosti ale o to víc na to vrátilo počasí, které se s námi moc nemazalo.

Rozlučka se sněhem

Pátý den byl pokud jde o průjezdní místa poněkud strohý a tak kromě Prášil, které jsme jen lízli jsme se pohybovali výhradně v divočině. V uších nám zněla znělka letošního ročníku od Petra Jandy a Petry Janů „JEDEME DÁL“, a to i po vyklopení se příby do škarpy odkud se po pěti dnech bojovaní se sněhem zprvu odmítal zvednout ale po škodolibé zmínce dr. radosty o tom, že má pořád v batohu ten deník, se za skřípění achilovky zvedl.

Po příjezdu do Železné Rudy jsme do prvního koše slavnostně vyhodili rozervané návleky na tretry, snad jako znamení, že zima pro nás letos už skončila. Ale pro příští ročník si samozřejmě koupíme zase nové. Přece jenom nás čeká opět Šumava a kdo by chtěl dojet do cíle celé sudetenritt, tedy do Aše s omrzlými prsty na nohou. Otázkou je zda se slavnostního cíle dočkáme konečně v plném počtu všech členů. Doufáme, že ano.

účastníci

souhrnné informace o etapě

sudetenritt 2017 1. den – z Českých Velenic do Šejb

Start : České Velenice
Cíl : Šejby
Nastoupáno : 456 m
Najeto : 24 km
Průjezdní místa : Vyšné, Veveří

GPX: http://www.cykloserver.cz/f/c66e227695/

sudetenritt 2017 2. den – z Šejb do Rožmberku nad Vltavou

Nastoupáno : 640 m
Najeto : 45,4 km
Průjezdní místa : Hojná Voda, Černé Údolí, Pohorská Ves, Malonty, Bukovsko, Rychnov nad Malší, Dolní Dvořiště, Rybník, Mýto

GPX: http://www.cykloserver.cz/f/b300227696/

sudetenritt 2017 3. den – z Rožmberka nad Vltavou do Bělé

Start : Rožmberk nad Vltavou
Cíl : Bělá
Nastoupáno : 924 m
Najeto : 72,2 km
Průjezdní místa : Hrudkov, Vyšší Brod, Loučovice, Lipno nad Vltavou, Nové Domky, Přední Výtoň, Pasečná, Přední Zvonková, Zadní Zvonková, Nová Pec, Bělá

GPX: http://www.cykloserver.cz/f/49c3227697/

sudetenritt 2017 4. den – z Bělé do Modravy

Start : Bělá
Cíl : Modrava
Nastoupáno : 1076 m
Najeto : 65 km
Průjezdní místa : Nová Pec, Jelení, Nové Údolí, Strážný, Knížecí Pláně, Bučina, Hraběcí Huť, Kvilda, Filipova Huť, Modrava

GPX: http://www.cykloserver.cz/f/508a227698/

sudetenritt 2017 5. den – z Modravy do Železné Rudy

Start : Modrava
Cíl : Železná Ruda
Nastoupáno : 786 m
Najeto : 40,9km
Průjezdní místa : Prášily

GPX: http://www.cykloserver.cz/f/4d16227699/

Autor příspěvku: příba